Štika je rozšířena ve vodách téměř celé Evropy, chybí pouze na Pyrenejském poloostrově, v jižní části Itálie a na části Balkánského poloostrova. Obývá i vody Asie a Severní Ameriky. Je velmi přizpůsobivá, a proto obývá také většinu našich vod. I když se štika někdy vyskytuje již na spodní hranici pstruhového pásma, vyhovují jí nejvíce pomalu tekoucí či stojaté vody s vodními porosty, rozčleněné zatopenými křovinami, pařezy či kameny a početnými úkryty. Je to ryba stanovištní, s výrazným teritoriálním chováním, která hájí svůj domovský okrsek. Ve větších nádržích se zdržuje především v příbřežní zóně. Štika je dravec s vysokou žravostí, po vykulení se plůdek živí především zooplanktonem, ale jakmile povyroste, stává se agresivní a již při délce 30-50 mm začíná požírat plůdek jiných ryb či své menší sourozence. Od velikosti 200 mm se štika stává specializovaným dravcem a zmocňuje se kořisti jen o málo menší než je sama. Hlavní část její potravy potom tvoří ty druhy ryb, které jsou v okolí jejího stanoviště nejhojnější. V našich vodách to jsou především plotice, okoun, perlín, hrouzek a další vesměs bílé ryby. Na 1 kg přírůstku hmotnosti štiky se počítá spotřeba 5-7 kg jiných ryb. Štika je středověká ryba, která se díky rybářskému tlaku dožívá obvykle 4-6 roků, ale pokud má možnost, dožije se až 20 roků.

Pohlavně štika dospívá běžně již ve stáří jednoho roku, zejména v nově osazovaném prostředí. Je typicky fytofilní rybou, protože se vytírá na travní porosty. Tře se velmi brzy z jara po rozpuštění ledu, a to od března až do května, když teplota vody při břehu dosahuje 7-10 °C. Na 1 kg samice připadá 20-40 tisíc jiker. Vývoj oplozených jiker trvá 10-15 dní podle teploty vody. Velká početnost štiky je charakteristická pro počáteční období (3-5 let po napuštění) většiny údolních nádrží.

Štika má protáhlé válcovité tělo s poměrně dlouhou klínovitou hlavou, shora zploštělou. Velká ústa jsou ozubená a hluboce rozeklaná. Šupiny jsou poměrně malé, podélně oválné a pevně zarostlé v kůži. Hřbetní ploutev je výrazně posunuta směrem dozadu, na úroveň ploutve řitní. Její zbarvení je značně variabilní. Hřbet bývá tmavě či světle hnědozelený, břicho bílé až nažloutlé. Tělo i hlava jsou pokryty nažloutlými skvrnami, na bocích jsou někdy přítomny tmavší svislé pruhy.