V roce 1882 dovezl tento druh J. Šusta do jihočeských rybníků z Polského jezera Miedwie. Síh severní, nazývaný u nás běžně maréna, našel v rybnících dobré podmínky. Snahy rozšířit výskyt marény i do jiných typů našich vod byly až na výjimky neúspěšné. Tomuto druhu nejvíce vyhovují větší a hlubší rybníky v chladnějších oblastech Čech a Moravy, kam nepřisazován jako vedlejší ryba k obsádce kapra. Jeho potrava je poměrně pestrá, živí se zooplanktonem, zejména menší jedinci a také zoobentosem včetně larev hmyzu na dně i na vodních rostlinách. Jeho potravní spektrum se do značné míry shoduje s kaprem.

Růst marény je poměrně rychlý a závisí na množství potravy. V poslední době byl v několika případech prokázán úspěšný výsledek přirozeného rozmnožování marény v našich podmínkách, ale přesto je chov a existence marény u nás závislá na umělém výtěru. Pohlavně dospívají samci z větší části již ve druhém, samice ve třetím roce života. K výtěru dochází v průběhu listopadu, kdy teplota vody poklesne na 4-6 °C. Umělý výtěr probíhá obdobně jako u jiných lososovitých ryb poměrně snadno. Na 1 kg samice připadá 20-30 tisíc žlutě až oranžově zbarvených jiker, jejichž inkubace trvá 120-140 dní. Vylíhlý plůdek se po strávení části žloutkového váčku vysazuje do rybníků v průběhu února až března.

Síh severní má štíhlé, protáhlé tělo, které je pokryté snadno odstranitelnými velkými šupinami. Hlava je malá s výrazným okem, štěrbinová ústa mají spodní postavení pod protáhlým rypcem. Tělo je bělavě stříbřité, v hlavové části zbarvené více do šeda. Hřbet je modrozelený. Okolo postranní čáry a v okolí řitního otvoru má tělo narůžovělý nádech. Ploutve jsou poměrně úzké, dlouhé a zbarvené šedě. Přítomnost tukové ploutvičky dokládá příslušnost marény do čeledi lososovitých ryb.