Už jsem tu delší dobu nic nenapsal. Není to ovšem ani tak z důvodu, že by nebylo o čem, jen jsem prostě línej a v poslední době se mi taky nedostávalo moc času. Mám totiž dovolenou, kterou trávím jak jinak než na rybách. Dnes se ovšem otevřela dosud nepopsaná kniha a já začal psát první řádky svého muškařského života.

Čím je vlastně ta muškařina tak zvláštní? Někdo ji nazývá královnou v lovu ryb, jiný v tom vidí určitý druh snobství a další zase tajemno, kterým je celé toto odvětví opředeno. Já sám jsem tomuto způsobu dlouho odolával. Ano, kdysi dávno, ještě jako malej kluk, jsem dělal muškařinu dokonce závodně, jenže tenkrát jsem dostal do ruky těžkej bambusák a chytali jsme tak maximálně na velkých žlutých terčích. Jenže se ve mně něco zlomilo a já si řekl, že je načase to zkusit. Mám rád aktivní rybolov, kdy člověk nesedí u prutu jak zařezanej a za celej den nevytáhne ani šupinu. Mám rád, když se můžu pohybovat v pěkné přírodě, poslouchat šumění vody, občas přerušené šplouchnutím od ryby, která se snažila získat kus žvance.

Když jsem se tedy konečně rozhodl, že do "toho" půjdu, začal jsem si zjišťovat, co všechno vlastně budu potřebovat. Kromě toho klasického vybavení, jako je muškařský prut, naviják neboli kolečko, muškařská šňůra a samozřejmě mušky samotné, je nutná nebo vhodná celá řada dalších doplňků, až jsem si v jednu chvíli připadal jak v tom filmu, kde vyjmenovává potřebný materiál na stavbu... To máte backing, rychlospojky, ujímané návazce, mikrokroužky, návazcový matroš, cvakátko, mastidlo na mušky, vestu, brýle, broďáky, podběrák a dalších asi tisíc různých serepetiček, co člověk stejně ani nepobere, protože by na to potřeboval náklaďák. Už jen pomyšlení na to, kolik to bude všechno stát a peněženka začala krvácet. No co, peníze budou a my nebudem... Vypravil jsem se tedy do muškařské speciálky, kde jsem utratil poměrně velkou část své výplaty a odcházel s vědomím, že jsem tam určitě nebyl naposledy. Ještě týž večer jsem se doma pustil do příprav. První věc, kterou jsem chtěl mít za sebou bylo namotání šňůr na cívky navijáku. Pustil jsem se tedy do práce jenže ouvej, zjistil jsem, že pro zajištění rychlospojek je dobré, přilepit je je šňůře něčím pevným a současně ohebným. Následující den jsem se tedy opět vypravil do muškařské speciálky a zakoupil potřebné lepidlo. Následovalo několik dní, které jsem vyplňoval pouze teoretickou přípravou v podobě pročítání desítek článků na téma muškaření a také sledováním instruktážních videí.

Dnes ovšem nastal den D. Vše bylo připravené, mušky v krabičce rozdělené na ty suché a ty mokré, na cívkách namotána jak plovoucí, tak i potápivá šňůra, vesta byla zbavena doplňků na přívlač a vybavená doplňky na muškaření a Land Rover si vesele značkoval parkoviště olejem. Jako cíl jsem si vybral říčku Bystřičku, kterou znám ze svých vláčecích vycházek a o které vím, že disponuje neskutečným množstvím tloušťů všech velikostí a tvarů. Tloušť se totiž jeví jako ideální ryba, na které by se měl člověk učit. Sežere téměř vše, co mu přistane před nosem a vyskytuje se v množství více než velkém. Dorazil jsem na místo, navléknul jsem se do dejcháčů, na hlavu jsem narazil kšiltovku, na nos polarizačky, do ruk jsem vzal muškařský prut a vyrazil jsem směrem k zurčící říčce. Jak jsem na místě zjistil, tak zástavba v okolí Olomouce opravdu bují i přes všeobecně omílanou krizi. Já jsem ovšem pro své začátky žádné diváky nepotřeboval, přesunul jsem se tedy níže po proudu, kde jediným svědkem mých úspěšných či neúspěšných pokusů byl pouze ledňáček. Opatrně beru prut do ruky, druhou rukou pomalu vysoukávám šňůru z cívky a provlékám ji očky směrem ke špičce. Tak, to by jsme měli, jenže na samotnou šňůru se chytat nedá, sahám tedy do kapsy pro ujímané návazce a z cívky si odmotávám první návazec, který pomocí smyčky připevňuji k rychlospojce. Na jeho konec nyní přichází mikrokroužek a pak už zbývají jen dva návazce s muškami a udice je připravená k lovu. Trošku s respektem si prohlížím velikost háčků, na kterých jsou mušky vytvořeny. V duchu se modlím, abych si nepřivodil nechtěnou okrasu ucha a začínám opatrně s prvními švihy. Něco je špatně, aha, já to zase chytl jak prase kost, takže prut pořádně do ruky, palec směřuje ke špičce prutu a repete. To už je lepší, ale mám tu další problém, křoví za mnou je nějaké vysoké. Musím se natočit tak, abych měl před i za sebou volno. Tak je to správně a já konečně můžu v klidu zkoušet první hody. No, moc mi to sice nejde, ale to se poddá, hlavně se nesnažit chytat veverky a nezapomínat na prostor za zády. Vyzkoušeno tedy mám, tak vyrážím! Stejně jako při přívlači vyrážím směrem proti proudu, čeká mě několik bystřin, malý jez a dlouhé nadjezí, které slibuje hlubokou vodu plnou ryb. V první bystřině se neuměle snažím vyhýbat větvi uprostřed, ale moje šňůra je jako z magnetu a pravidelně přistává pravě tam, kde nechci, postupuji tedy dál, další bystřinka a ejhle, podařil se mi pěkný hod a za muškou se udělala vlna, lehce přisekávám, ale do prázdna, tak znova. Druhý hod letěl mimo, ovšem třetím hodem jsem se dostal ještě kousek dál a na špičce najednou cítím jemné pocukávání. Že by ryba? Sláva! Na koncovém blešivci visí prťavý tlouštík. Je sice malej, ale je můj první. Pokračujem dál, čeká mě jez.

Jak záhy zjišťuji, tak jez není žádná hitparáda, navíc se nad jezem sklání větve stromu, které hned můj druhý pokus o nához zachytávají ve svých spárech a obě mušky končí u veverek. Na jezu jsem skončil, jdu dál. Přichází nadjezí a já zkouším pozměněnou kombinaci mušek, ovšem opět s blešivcem na konci. Několik hodů vyšlo naprázdno, ale čekal jsem to, ryby jsou rozplašeny mým vstupem do vody. Snažím se tedy být v klidu a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, na horní mušku se mi věsí tentokrát mnohem větší tloušť, který zkusí chvilku i bojovat, ale už z dřívějška vím, že tloušti nejsou moc dobří bojovníci a po chvilce vzdorování jsou hodní jak beránci. Rychle udělat fotku, zbavit rybu háčku a šup s ní zpátky do rodného živlu. Čekají na mne další....

Diskuze k tomuto článku