Můj Lov

Můj Lov
 
Postřehy odjinud: Dánsko, země pstruhů
(30. 10. 2018, Reportáže)

I když už to letos nevypadalo, nakonec se mi podařilo dodržet tradici a jako každý druhý rok jsem se vydal rybařit za hranice naší vlasti.

 

 

Naše cesta vedla opět na sever, tentokrát na sever Jutského poloostrova, na pevninskou část Dánska. Naším cílem byly tzv. Put and take revíry s nasazenými pstruhy duhovými a siveny. Ryby je v těchto vodách zakázáno vracet po ulovení zpět do vody a osádka je i několikrát týdně doplňována.

V úterý večer mě Ota s Petrem nabírají před domem a vyrážíme. Dlouho jsme se neviděli, takže noční cesta Německem ubíhá za hovoru vcelku rychle. Kolem nás blikají červená světla na desítkách větrných elektráren a občas se přes cestu převalí oblaka mlhy. Na dánských hranicích jsme zastaveni na kontrolu a poté usínám a probouzím se až před příjezdem na první revír. Tím je pravděpodobně nejslavnější dánský put and take revír Loch Nees. Kupujeme si povolenky a přicházíme k prvnímu revíru. Tím je menší jezírko s lákavě vyhlížejícími zátokami a provzdušňovadlem uprostřed jezera. Natěšení na lov je umocněno tím, že hned po příchodu vidíme pod hladinou prvního velkého pstruha. Začínáme lovit ... a nic. Dokonce nacházíme ryby těsně pod břehem jedné zátočiny, ty jsou však zcela bez zájmu o naše nástrahy. Tady nám nic neuteče, odcházíme na větší z jezer. Vypadá nadějněji, ryby se zde ukazují i přímo pod našima nohama a dokonce Petr dostává i první záběr. Leč marně, na první rybu stále čekáme. Přijíždějí další rybáři a tak se rozhodneme vodu obejít, snad zjistíme víc. Pod hladinou jezdí velcí pstruzi, u dna občas projede siven přes 70cm. Ryby zde prokazatelně jsou, ale neberou. Navíc začíná foukat, což nám lov s lehkými nástrahami neusnadňuje. Po jednom nahození lehké plandavky smotávám volný vlasec. Zdá se mi, že jde více do strany, než bych čekal. Preventivně proto přiseknu. Prut se ohne až k rukojeti, nad hladinu vyskočí pstruh, kterému do šedesáti asi moc nechybí a konec.... ryba padá. A další nepřichází. Ostatně nechytá ani nikdo z ostatních rybářů, jen dvojice s dlouhými pruty se sbiroliny občas rybu uloví. To rozhoduje, chlapi převazují své vláčáky na sbirolina s pstruhovou pastou. Petrovi jedna ryba padá, u druhé zásek sedí a my můžeme zdokumentovat první úlovek. Vyloženě vydřený pstruh měří 51cm.

Dál házím plandavku, ale víceméně už jen setrvačností. Ota sedí u nahozeného těsta a také marně vyhlíží záběr "Jdu přehodit", říká. Od vláčkaře zní tato věta docela vtipně. Nakonec také pstroužka uloví, jde však o skutečně miniaturní rybku dost pod třicet centimetrů. Ještě jednou vyrážíme obejít malé jezírko a když se vracíme, přijíždí akorát náklaďák s čerstvou násadou. Máme poslední hodinu lovu, tak proč to nezkusit. A skutečně, první rybu má na prutu Ota. Ryba je podle všeho velká, ale po pár minutách přece jen končí v síti podběráku. 64 cm, to pro našince není běžná ryba. Udělám kolegovi pár fotek a jdu taky házet. A skutečně. Záběr, zásek a stříbrné záblesky pod hladinou. Po osmi hodinách chytání bych o tuto rybu skutečně nerad přišel, ale naštěstí se zadaří a můžu si zdokumentovat svůj 59 cm dlouhý osobák. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je i zde velmi tenká. V poslední půlhodině ještě jeden záběr dostanu, rybu však těsně před podběrákem ztrácím. Ota zaboduje ještě jednou, o poslední rybu dne přichází ihned po záseku.

Čas se naplnil, vzhůru k našemu ubytování. Majitel se ptá na naše výsledky a doporučuje revír na příští den. Jsme po prvním dni z chytání docela v rozpacích, tak doufáme v lepší zítřky. Ráno jsou naším cílem dvě jezírka revíru Bovling. Tady se mi to líbí od počátku víc. Malá hlubší voda, navíc bez lidí. Dostávám dva opatrné klepance do plandavky, jinak ale nic. Petr se vydává na druhou vodu, kde zůstane v podstatě celý den a své ryby si zde vydře. Já jsem zatím bez ryby. Připínám do karabinky malý zelený twister, třeba budou u dna. Rybu přináší hned první nához, překvapivě jde o okouna. Těch ulovím ještě několik, všechny však malé.

První zajímavou rybu vydá jezírko Otovi, když mu plandavku z hladiny sebere duhák 62cm dlouhý. Rozhoduji se vrátit k těžší nástraze u dna. Volba padá na malého aromatizovaného Keitecha. Pustím gumu pod špičku prutu, dvakrát s ní klepnu a bum. Pstruh kolem 40cm není na zdejší poměry velká ryba, ale potěšil. Situace se opakuje ihned při dalším ponoření nástrahy pod nohy. Není co řešit, na této vodě je moje taktika už jasná. Kluci odcházejí na druhé jezírko, já se dál věnuju svému chytání. Po čase zahlédnu pod hladinou dva zlaté duháky. Jeden z nich je pěkný. I když tato metoda uplynulý den tisíckrát selhala, posílám nástrahu směrem k rybě. Dvě pozvednutí nástrahy a rána do prutu. Záblesk pod hladinou napoví, že na konci vlasce je skutečně vysněná ryba. Jenomže co teď? Kolegové jsou na druhém jezeru a podběrák je nějakých 20 metrů ode mě. Volám, mávám a přitom se během zdolávání snažím dostat k podběráku. Naštěstí si mě kolegové všimnou a o vylovení zlatého pokladu se už sám starat nemusím. Metr ukáže 55cm, tak tohle je ryba, pro kterou jsem si jel. Focení je v tomto případně nezbytnost. Ulovím poté ještě několik okounů a dva záběry od pstruha neproměňuji. Následuje návrat na chatu pro oběd a odpoledne návrat na místo činu. Sám už nechytám, svou rybu dne jsem ulovil a jsem spokojen. Kluci ještě několik ryb uloví, já se alespoň projdu zdejší rovinatou krajinou. Na chatu se vracíme s lepší náladou a vírou v úspěšné zakončení výpravy.

To nás čeká na revíru Vesthimmerlands. Zde byl uloven aktuální evropský rekord pstruha duhového o váze 16,25kg. Dnes zde plave ještě o dva kilogramy těžší kus, který jsme dokonce měli možnost pod hladinou vidět. Vtipná situace nastává při hledání revíru. Zastavujeme v místě, které by mělo být nedaleko a hledáme v navigaci konkrétní ulici. Rozřešení přichází po deseti minutách, kdy se podíváme z okénka. Stojíme přímo na začátku hledané ulice a revír je na dohled, nějakých 50 metrů od nás.

Petr nachází správnou taktiku záhy a po hodině lovu má na kontě tři kusy. Něco uloví i Ota, já se dnes trápím. Přece jenom nejsem na chytání na tomto typu vod zvyklý a docela improvizuji. To se nakonec vyplatí. Nacházím místo, kde jsou ryby kousek od břehu a tím směrem letí moje nezatížená guma. Ve větru to není snadné a tak jen dovíjím volný vlasec a sleduji, jestli nezmění směr. To se stane záhy. Po záseku ryba vystřelí z mělčiny k druhému břehu a nabere směr k lovci naproti. Chtě nechtě musím sáhnout na brzdu a tím o rybu přicházím. Situace se naštěstí opakuje druhým hodem. Tentokrát už jsem opatrnější a boj končí mým vítězstvím. Kolegové se přesouvají do kouta ke mě. Sledujeme nasazování ryb na opačném konci revíru a hejno velkých zlatých pstruhů, kteří jezdí pod hladinou. Otovi jeden nedobírá nástrahu, Petr má větší štěstí. Neuvěřitelně zmasilou 56cm dlouhou jikernačku si po souboji s několika výskoky může potěžkat na břehu. Lepší zakončení výpravy jsme si nemohli přát. Zpracujeme úlovky a vydáváme se směrem k domovu.

Cestu dánskem prospím, zahlédnu tak jen jedno městečko se zdejší sympatickou architekturou. Probouzím se před hranicemi a pak už jen dělám až do cíle společnost řidičům, které se snažím pokud možno smysluplným rozhovorem udržet při pozornosti. A před pátou hodinou ranní je mi postel zaslouženou odměnou po třech dnech ve větru.

I když jsme neulovili tolik ryb, kolik jsme čekali, šlo o velmi zajímavou zkušenost, kterou si v budoucnu rád zopakuji. Navíc šlo o první zahraniční výpravu, kde jsem ulovil ryby v té velikost, po které jsem toužil. Došlo i na návštěvu zdejšího obchodu s rybařinou a koupi legendárního dánského nugátu. Jen ten mořský pstruh bude muset počkat na příště.

autor: skwor

‹‹ Zpět na Reportáže

 

Můj Lov
 
         
Uživatel
Přezdívka

Heslo

Registrace  Změna hesla
         
   
 
         
Dnes
Čtvrtek 13. prosince 2018
svátek má Lucie
         
 
         
Předpověď počasí

         
 
Novinky |  Můj lov |  Trofeje |  Články |  Atlas ryb |  Prodejny |  Odkazy |  Diskuze |  Všeobecné podmínky  © 2018 Pavel Hrabal